Oblíbené fráze z knížky .....

26. října 2007 v 13:06 | Ellinka :o) |  VŠE NA TÉMA "JANE EYRE" ...
Jak se zmiňuji ve svém profilu - nemám zrovna moc ráda "červenou knihovnu" - ale román Jana Eyrová není klasický zástupce tohoto žánru .... fráze možná někomu mohou tak znít, ale mě se prostě líbí ... proto jsem je sem vložila ....
"Nesmysl ! I když si lidé váží osobní svobody, většinou si za peníze dají líbit všelicos. Proto si hleďte svého a nepouštějte se do všeobecných úsudků o lidech - nemáte o nich ani ponětí. Ale v duchu vám za tu odpověď tisknu ruku, ačkoliv jste neměla tak úplně pravdu - a nejen za to, co jste mi odpověděla, ale i za to, jak otevřeně a upřímně jste to řekla.Něco takového se člověku často nestává, naopak, na upřímné otázky obyčejně dostane strojené, chladné nebo hloupé odpovědi, které svědčí o hrubém nepochopení. Ani tři ze tří tísíc průměrných vychovatelek by mi neodpovělo jako vy. Ale nechci vám lichotit - jste-li jiného ražení než většina lidí, není to vaše zásluha, jste taková od přírody. Zatím vás znám moc málo, možná nejste o nic lepší než ty ostatní."
"A co tedy ode mě čekáš?"
"Nějaký čas budete možná takový jako teď - ale jen velmi krátký čas a potom ochladnete, budete rozmarný a přísný a já budu mít co dělat, abych vás uspokojila.Ale až si na mě hodně zvyknete, budete mě možná mít zas rád - mít rád, slyšíte,nikoliv milovat. Předpokládám, že vaše prudká láska vyprchá asi tak za půl roku, ne-li ještě dřív.Ale doufám, že jako přítelkyně a družka se svému milovanému muži nikdy úplně neznechutím."
"Neznechutíš ! Že tě zas budu mít rád ! Jsem přesvědčen, že tě budu mít rád zas a zas, že ti dám poznat, jak tě nejen mám rád - jak tě miluji - opravdově, vřele, věrně !"
"Jano, Jano!" - řekl trpce a smutně, že mi to rozechvělo všechny nervy. "Ty mě teda nemiluješ?Cenila sis jen společenské postavení, které bys získala jako moje manželka?A když vidíš, že se nemohu stát tvým manželem, tak se tě nesmím ani dotknout, jako bych byl ropucha nebo opice?"
Ta slova ťala do živého - co jsem mohla dělat,co jsem na to mohla říci?Byla bych asi udělala nejlíp, kdybych mlčela a nedělala nic, ale trápily mě vyčitky,že jsem takhle zranila jeho city a nemohla jsem odolat,abych mu na ty rány nepřiložila balzám.
"Já vás miluji, víc než dřív, jenže svou lásku nesmím projevovat a musím se jí bránit.Tentokrát je to naposledy,co vám ji dávám najevo."
"Naposledy, Jano? Copak myslíš, že se mnou můžeš žít,že mě můžeš každodenně vídat a přitom zůstat chladná a odcizená, jestli mě stále miluješ?"
"Přišli jsme na svět,abychom zápasili a odolávali - vy stejně jako já.Čiňte tak! Zapomenete na mě dřív než já na vás."
"Když takhle mluvíš, obviňuješ mě ze lži a špiníš mou čest.Prohlásil jsem, že se už nikdy nezměním a ty mi do očí tvrdíš, že se změním brzy.Tvé chování je důkazem toho, jak křivě dovedeš soudit a jaké máš zvrácené názory!Je snad lepší uvrhnout bližního v zoufalství než překročit pochybný lidský zákon - když tím nebude ublíženo nikomu na světě?Nemáš přece příbuzné ani známé,aby ses musela bát, že je zneuctíš, když budeš žít se mnou."
A co jsem já? Ačkoliv jsem měla bolest v srdci a vášnivě jsem lpěla na svých zásadách, přece jsem se sama sobě ošklivila.Nemohla jsem se utěšovat schvalováním svého jednání ani sebeúctou. Vždyť jsem urazila - zranila - opustila svého pána.Sama sobě jsem se protivila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ash Ash | Web | 26. října 2007 v 13:19 | Reagovat

...chvíli mi trvalo,než jsem to pochopila:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama