Rozum a cit (1995)

31. července 2008 v 9:22 | Ellinka :o) |  FILMY KTERÉ MÁM RÁDA
Tuhle knížku a film miluju - jen si všimněte toho výtečného hereckého obsazení :o), skvělý Alan Rickman jako plukovník Brandon, v té době nám ještě neznámý "Dr. House" Hugh Laurie jako Mr. Palmer, Emma Thompson jako racionální a oduševnělá Elinor, Kate Winslet - jako vášnivá Mariana a samozřejmě Hugh Grant - nesmělý, ale galantní Edward Ferrars ( zvláštní, že ve spoustě anglických románů se hlavní hrdina jmenuje Edward :o) - viz. Jane Eyre )a mnoho dalších. A nesmím samozřejmě zapomenout na překrásné scény, kde se natáčelo - no samozřejmě - moje milovaná Anglie ... Podrobnostem o natáčecích místech se budu věnovat v dalším příspěvku - slibuju :o)
Devatenáctiletá Elinor a sedmnáctiletá Mariana a nejmladší Margaret, jsou dcery pana Dashwooda a jeho druhé manželky. Mají nevlastního bratra Johna. Když jejich otec zemře, přejde dědictví na Johna a paní Dashwoodová s dcerami se musí smířit s omezenějšími příjmy. Naštěstí je tu vzdálený příbuzný, který jim vypomůže nabídkou pronajmutí vhodného domku.
Mariana a Elinor v novém domově zažívají lásku, ale i zklamání. Obě ale mají k životu odlišný přístup. Mariana všechny své zážitky hluboce prožívá, štěstí ji dokáže povznést do závratných výšin, ale o to krutější jsou potom pády. Elinor je racionální a opatrná, i když to ale neznamená, že by nebyla schopná stejné lásky jako Mariana. Liší se ale v tom, že se snaží své city ovládat a nepoddávat se jim tak, jak to s oblibou dělá její mladší sestra. Často potlačuje své vlastní emoce jen proto, aby uchránila své nejbližší od trápení a strachování se o ni, což její okolí vede k tomu, že ji považuje za chladnou a odměřenou.
Vlastnosti které sestry jsou obdivuhodnější ? Na konci Mariana "prozří" a zjistí, že rozum a cit se navzájem nemusí vylučovat. Že naopak osoba, která ve svém charakteru obě tyto vlastnosti spojuje, si zaslouží náš respekt a úctu.

Na počátku příběhu umírá pan Dashwood. Vdova a její tři dcery Elinor, Mariana a Margaret se musí vyrovnat se ztrátou manžela a otce. Aby toho nebylo málo, k ženám nemilosrdné anglické zákony neumožňují, aby majetek přecházel děděním na ženské potomky, a proto veškeré dědictví včetně milovaného Norlandu, rodinného sídla, zdědí John Dashwood, syn zesnulého pana Dashwooda z prvního manželství.
Otec, když umíral, požádal Johna, aby se o jeho manželku a tři dcery postaral, což mu syn svědomitě přislíbil. Tento slib by také dodržel, nezabránila-li by mu v tom obratnou manipulací jeho sobecká manželka Fanny Dashwoodová ve strachu, že by se tak mohl ztenčit majetek pro jejich malého synka. Příjezd bratra a zejména jeho necitlivé manželky na Norland, je pro jemnocitnou paní Dashwoodovou utrpením. Vidí, že snacha by se jí ráda co nejdříve zbavila a měla dům pro sebe a svou rodinu. Proto je hotova se co nejdříve přestěhovat, samozřejmě s ohledem na své mnohem omezenější příjmy, do mnohem skromnějšího příbytku.
V mezidobí ale do Norlandu přijede Fannyin mladší bratr Edward Ferrars, inteligentní mladík. Mezi ním a Elinor se začíná vytvářet silné citové pouto a všichni se domnívají, že zasnoubení je na spadnutí. Náklonnost mezi Elinor a Edwardem je však trnem v oku Edwardově sestře a matce, které si pro něj přejí výhodnější a prestižnější sňatek. Edwardova sestra Fanny to také paní Dashwoodové dá najevo a ta dotčena usoudí, že odjezd nelze dále odkládat. Na nabídku pana Johna Middletona, vzdáleného bratrance paní Dashwoodové se přestěhují do Devonshiru.
V novém bydlišti se setkají s velmi pohostinnými a přátelskými sousedy - vedle pana Middletona a jeho manželky, jejímž jediným zájmem jsou její rozmazlené děti, je to také matka paní Midlletonové, paní Jenningsová a plukovník Brandon. Ten projevuje hluboký zájem o Marianu. Ta se k němu chová sice přátelsky, ale rezervovaně. Plukovníkův vysoký věk - je mu třicet pět let - totiž nenaplňuje její romantické představy o nespoutané spalující lásce. Pochybuje, že by se někdo tak starý mohl ještě zamilovat či v někom vzbuzovat opravdovou vášeň. Tím spíš jsou jí nepříjemné impertinentní narážky paní Jenningsové, která by ráda viděla všechny neprovdané dívky pod čepcem. Elinor se snaží Marianě její předsudky rozmluvit, ale jakékoli naděje kohokoli, že by se Mariana mohla do plukovníka zamilovat, vezmou rázem za své, když se na scéně objeví charismatický Willoughby.

Tento mladík se s Marianou setkává za velmi dramatických okolností. Mariana na procházce v dešti upadne a vymkne si kotník. Willoughby ji zachrání a odnese domů. V dalších dnech přichází pravidelně na návštěvu zjistit, jak se daří nemocné Marianě. Oba spolu stráví spoustu času a zjišťují, jak moc podobné mají zájmy a představy o životě. Její narůstající náklonnost a obdiv vidí okolí i Brandon, kterého to velmi zraňuje. Všichni předpokládají, že se zamilovaný pár tajně zasnoubil, ale vrozený jemnocit paní Dashwoodové jí brání se na to Mariany otevřeně zeptat.
Na návštěvu k Dashwoodovým přijíždí Edward Ferrars. Nicméně jeho chování k Elinor je rozpačité a Elinor se strachuje, že už ji nemiluje. Cítí, že něco není v pořádku. Ale paní Dashwoodová a Mariana pevně věří, že Edward je do Elinor pořád zamilovaný a že je jen otázkou času, kdy se vysloví. Mariana ale nedokáže vůbec pochopit sestřinu rezervovanou chladnost, která je ale ve skutečnosti jen přetvářkou. Elinor se totiž snaží svým trápením nepřidělávat starosti svým nejbližším. Co Mariana považuje za necitlivost, je ve skutečnosti láska k matce a sestrám. Edward Ferrars odjíždí.

Zakrátko Middletonovi přjíždí navštívit pohledná, ale nemajetná Lucy Steelová, sestřenice paní Middletonové. Je to kariéristická dívka, která se všem snaží zalíbit a vlichotit do přízně. Když při večírku uklouzne nejmladší Elinořině sestře Margaret, že Elinor se líbí jistá osoba, jejíž jméno začíná na iniciály E. F., a když John Middleton neomaleně špásuje o sňatku Elinor s Edwardem, Lucy neváhá Elinor v důvěrném hovoru informovat, že je s Edwardem již několik let tajně zasnoubená. Elinor sice nejprve zraní, že Edward bezohledně získal její city, když věděl, že je vázán jinde, ale pak mu odpouští. Je si vědoma, že Edward Lucy nemiluje, že jeho zasnoubení před lety bylo jen nerozvážným činem, kterého teď lituje. Už rozumí Edwardově změně chování i jeho melancholii, která se jí předtím zdála tak nepochopitelná. Ví, že Edwardův smysl pro čest a zodpovědnost mu nedovolí se zprostit povinností, které mu vznikly jeho ukvapeným chováním v mládí. Elinor je zklamaná a v duchu Edwarda lituje. Před Lucy ale Elinor předstírá, že Edwarda nemiluje.
Willoughby se mezitím přichází rozloučit s Marianou, protože musí odcestovat do Londýna. Marianu to velmi rozruší; Willoughbyho chování je totiž podivně odtažité a ona neví, co si má o tom myslet. Po nějaké době přichází možnost navštívit Londýn v plesové sezoně, což Mariana velmi uvítá, protože se těší, že se znovu uvidí s Willoughbym. Když nakonec k setkání na jednom plese dojde, chová se Willoughby k Marion tak odmítavě, že ta s pláčem uteče ze sálu. Vzápětí od Willoughbyho obdrží dopis, ve kterém tento popírá, že by mezi nimi kdy byla náklonnost, která by Marianu opravňovala k domněnkám na možné manželství. Sděluje jí, že je zasnoubený se slečnou Greyovou, což je velmi bohatá dívka s vysoce postavené rodiny. Mariana Elinor přiznává, že s Willoughbym nikdy nebyla zasnoubena, ale přesto byla přesvědčená o jejich vzájemné lásce. Elinor je Willoughbyho chováním pobouřena.
Do Londýna přijíždí také plukovník Brandon, který se Elinor svěří se svými zkušenostmi s Willoughbym - ten totiž kdysi svedl a opustil jeho chráněnku Elizu Williamsovou, když otěhotněla. Brandon byl kdysi zamilovaný do Eliziny matky, ženy, která mu velmi připomínala Marianu a jejíž život zničil nešťastný svazek s Brandonovým bratrem.
Paní Ferrarsová se dovídá o tajném zasnoubení Edwarda s Lucy Steelovou a hrozí Edwardovi vyděděním, jestli zasnoubení nezruší. Ten, ač Lucy nemiluje, chce dostát svým povinnostem a odmítá matku uposlechnout. Dědicem se proto stává mladší Edwardův bratr Robert, nezodpovědný hejsek, jehož jediným zájmem je poslední móda a jeho nový kočár. Plukovník Brandon prostřednictvím Elinor nabízí Edwardovi místo vikáře v jeho farnosti.
Obě sestry se rozhodnou opustit Londýn. Na zpáteční cestě domů se stavují v Clevelandu. Utrápená Mariana se vydá na procházku, zmokne a těžce se onemocní. Elinor se obává o její život. Plukovník Brandon se vydává na cestu pro Marianinu matku v obavách, že možná už nezastihne svou dceru živou. Přiznává jí, že Marianu miluje.

Willoughby se dozvídá o Marianině nemoci a spěchá ji navštívit. Mluví ale jen s Elinor, které přizná, že Marianu miloval a pořád miluje, ale že ho jeho teta vydědila, když se dozvěděla o jeho eskapádě se slečnou Williamsovou. Proto se rozhodl oženit se s někým bohatým. Je zdrcený, to je ale jen stěží výmluva pro jeho sebestředné jednání.
Mariana se uzdravuje a dovídá se od Elinor o Willoughbyho návštěvě. Poznává, že ne Willoughby, ale Brandon si zaslouží její obdiv. Rozhodne se, že se už nebude poddávat tak intenzivně svým citům - že bude citlivá, ale nikoli přecitlivělá. Uvědomuje si, oč obdivuhodnější je Elinořina odvaha a starost o ostatní a že byla ve svém smutku velmi sobecká a ke svým nejbližším bezohledná. Sblíží se s Brandonem.
Paní Dashwoodová a dcery se dozvídají, že Lucy se vdala za pana Ferrarse. Protože už všichni vědí o Lucyině tajném zasnoubení s Edwardem, nejsou překvapení, ale Elinor je velmi nešťastná. I Mariana s paní Dashwoodovou teď vidí, jak moc Elinor Edwarda miluje a vyčítají si, že jí neprojevovaly větší starost.
Druhý den mají Dashwoodovi překvapující návštěvu - samotného Edwarda Ferrarse. Elinor je velmi rozrušená. Edward jim sděluje, že ne on, ale jeho bratr Robert se oženil s Lucy. Lucy totiž, jakmile zjistila, že byl Edward vyděděn, zaměřila svou pozornost na Roberta a ten jí podlehl. Paní Ferrarsové se vlichotila tak, že k Robertovi nakonec byla milosrdnější než k Edwardovi a zachovala mu svou přízeň.
Edward se vyznává ze své lásky k Elinor. Sděluje jí, že zasnoubení s Lucy ho chytilo do pasti, ze které mohl uniknout jen tak, že Lucy sama by mu jeho slovo vrátila. K Edwardovu štěstí se to nakonec stalo. Elinor přijímá Edwardovu nabídku k sňatku a usadí se na faře v Delfordu.
Za dva roky se i Mariana rozhodne přijmout Brandonovu nabídku k sňatku. Sice Brandona nemiluje tak vášnivě jako kdysi Willoughbyho, ale o to větší obdiv a respekt k němu cítí. Ale po svatbě si začíná uvědomovat, že Brandona hluboce miluje. Sestry bydlí blízko sebe a často se s manželi navštěvují.

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Momoko Momoko | Web | 1. srpna 2008 v 0:38 | Reagovat

Rozum a cit jsem poprvé viděla nedávno, když ho dávali v televizi. Je to nádherný příběh s úžasným obsazením. Když jsem zjistila, že plukovníka Brandona hraje Alan Rickman, skákala jsem do stropu radostí. =D A když jsme s mamkou viděly pana Palmera, tak jsme jen nevěřícně koukaly, protože jsme ho nemohly poznat.=D

2 intelygentní bruneta intelygentní bruneta | 6. srpna 2008 v 9:22 | Reagovat

miluju tenhle film a knihu ještě víc - jako všechno od Austenové. Líbila se mi taky ta delší verze od BBC, byla víc obsáhlejší

3 EllinkaD EllinkaD | 6. srpna 2008 v 14:33 | Reagovat

Tak tu jsem neviděla, jen ukázky na youtube ...  :o)

4 IVA IVA | 14. září 2008 v 23:37 | Reagovat

Rozum a cit patří k mým nejoblíbenějším filmům - skvěle zahraný film, kdy platí pravidlo "méně je více". Film bez zbytečných dramatických efektů, potlačované city Elinor mne vzaly za srdce daleko víc než Marianniny bouřlivé výlevy - i když chvíle jejího prozření byla velmi bolestná. Zde trochu pohádka se šťastným koncem - ale proč ne, copak nemáme dost dramat v reálném životě? Rozum nevylučuje cit - jen umět tyto dvě vlastnosti skloubit do harmonie...

Mimochodem, od J. Austenové jsem viděla i výborný film Emma a Pýcha a předsudek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama