Sen noci svatojánské

29. září 2008 v 11:20 | Ellinka :o) |  TOBY STEPHENS
Sen noci svatojánské - divadelní představení Royal Shakespeare Theater z roku 1994.
V roli Lysandra - Toby Stephens :o)

Na počátku se přeneseme do Řecka, kde se athénský vévoda Theseus chystá na svatbu s královnou amazonek Hippolytou. Přichází za nimi měšťan Eugeus se svou dcerou Hermií a žádá od vévody, aby Hermii domluvil - nebo spíše jí přikázal, aby si vzala za muže bohatého ženicha Demetria - ačkoli je zamilovaná do mladého krásného Lysandra. Domluva krále však Hermii a Lysandrovi v lásce nezabrání a společně utečou do kouzelného lesa poblíž Athén plného vil, skřítků a i jiných nadpřirozených bytostí. Netuší, že v lese se zatím hádají vládkyně vil Titánie s králem elfů Oberonem a vzájemně si vyčítají nevěru a následně i žárlivost. Jelikož je Shakespeare mistrem zápletek, následuje Hermii do lesa i Demetrius a on sám je následován svou bývalou láskou Helenou, již dříve miloval, ale nyní ji kvůli Hermii odhání. Mezitím pověří Oberon svého sluhu Puka, aby pomazal spící Titánii a spícímu Demetriovi víčka šťávou z kouzelné byliny, která způsobí, že procitnuvší oběť se zamiluje do prvního jedince, kterého spatří. Záměrem tohoto činu bylo pomstění se Titánii a naopak uvedení do pořádku vztahu Heleny a Demetria, který se do ní měl tímto způsobem opět zamilovat. Puk si však spletl Demetria s Lysandrem. Lysandr se díky této masti zamiloval do Heleny a Titánie se zamilovala do namyšleného herce Klubka, který v lese zkoušel hru chystanou na svatbu Hippolyty s Theseem a který byl za svou namyšlenost potrestán nasazením oslí hlavy. Oberon vidíce to nedopatření nařídí Pukovi potřít oči i Demetriovi, tudíž se karta obrátí a původně osamocená Helena má najednou nápadníky dva. Nakonec nechá Oberon padnout mlhu díky níž čtyři hlavní představitelé usnou a odchází zbavit Lysandra a později i Titánii kouzla. V závěru hry dojde k úlevě čtenářů ke třem šťastným sňatkům a spokojenosti všech - i Titánie s Oberonem se smíří. Autor dokázal v tomto díle dokonale spojit nespojitelné a to pohádku a realitu, sen a skutečnost, tragická rozhodnutí s dobrým koncem a zároveň také dokázal vykreslit něhu i vášeň, přelétavost i věrnost, žárlivost i porozumění, tajuplnost i otevřenost, upřímnost i vychytralost, naivitu i realismus. Jednoduše každý mohl v tomto díle najít alespoň kousek sebe sama. A ač se tedy jedná o komedii, není to pouze plytká komedie bez skrytých významů, ale podle mého názoru nutí člověka k zamyšlení nad tím, jestli opravdu nelze skloubit neskloubitelné nebo jestli opravdu nestojí zato se o to alespoň pokusit. Samozřejmě ne každý je ochoten přijmout neviditelný hlas, jenž při čtení této hry přímo prosí o přijetí, chce vyprávět neuvěřitelné a chce inspirovat. Mě osobně nemusel prosit dlouho, protože Shakespeara považuji za jednoho z nejgeniálnějších autorů vůbec a jeho dílo mě přímo fascinuje. Uvědomím-li si, jak je staré, a že mě i přesto stále oslovuje, musím smeknout před genialitou autora a jeho schopností vystihnout charakter i okamžik. Jakoby věděl, "na jakou strunu právě zahrát", říkám si,když čtu cokoli od Williama Shakespera. Každopádně koho neinspiruje sám autor, toho musí určitě oslovit minimálně jeden z mnoha perfektně vykreslených charakterů, jimiž se každý Shakespearův příběh jen hemží. Konkrétně mě zaujala postava naivní avšak odvážné Hermie, která neváhala obětovat svůj domov, bezpečí i pohodlí pro svou lásku, která se dokázala postavit svému otci a která se rovněž uměla ubránit lákadlu Demetriova bohatství.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama