na Blog.cz

Charlotte teď trávila dva roky jako učitelka na Roe Head a požadavky, které se od ní očekávaly, jí připadaly nesnesitelné. Pohrdala mnohými žáky, protože jí odčerpávaly sílu a život. Toužila po dobrodružství, ale před sebou měla jen jednotvárný život a budoucnost, bez jakékoliv změny jí připadala chmurná. Bratr Branwell, jehož uměleckého a literárního nadání si celá rodina cenila, ale nebyl v té době tak úspěšný, jak očekávali. Psal dopisy do literární redakce, do Blacwoodského časopisu, ale jeho práce nebyly zveřejňovány. Přes počáteční nadšení při studiu na Royal Academy zůstaly jeho schopnosti nevyužity a on našel zálibu v hostinci Black Bull. Mezitím Charlottiny mladší sestry Emily a Ann šly ve stejných šlépějích, jako ona, staly se z nich guvernantky a vyučovaly v bohatých rodinách děti, které se učit nechtěly. Sestry měly plán, chtěly si založit vlastní školu - pokud jsou nuceny učit, ať je to v jejich vlastní škole a tím budou zodpovědné za svůj osud. Ale to si budou muset rozšířit obzory, budou potřebovat více, než základní znalosti francouzštiny a němčiny. Existuje snad lepší možnost, kde to všechno získat, než přímo v Evropě? Bylo dohodnuto, Charlotte napsala tetě a požádala ji o peníze. Anne odešla do Roe Head, kde začala pracovat jako učitelka, zatímco Charlotte a Emily odjely do Brusselu, do "Pensionatte Heger". Zdá se, že tady má Charlotte konečně šanci na svobodný život, po kterém tak dlouho toužila - stovky kilometrů od míst a lidí, se kterými vyrůstala, se staly její dívčí sny skoro realitou… sama prožila romantickou lásku, která ale nebyla opětována. Její romantické sny nezanikly, ani když 29. června 1854 vcházela do kostela v Haworthu a ze svobodné vůle se provdala za muže, kterého nemilovala…

Tato kniha je klasifikována jako nejlepší román o Brontëových, který kdy byl napsán. Je mnohem lepší, než některé vážené biografie, které jen přetékaly daty a biografií. Příběh sester Brontëových je v mnoha ohledech realisticko-pohádkový. To ale neznamená, že by přetékal "růžovými momenty", ale má své kouzlo, takový smutný druh magie, která se odráží ve všech dílech, které napsaly. Jude Morgan se nesnaží kopírovat styl Brontëových, ve skutečnosti je to v mnoha aspektech velmi moderní próza, která krásně ladí s dějem.Psaním uniknout do světa fantazie - tuto schopnosti v sobě děti velmi brzy rozpoznaly. Nebyla to jen "chuť psát", ale tímto se vyrovnávají se smutkem, který byl všude kolem nich - ztráta matky a později i sester Marie a Elizabeth. Patrick, jejich otec a zbožná teta Branwellová, to byl bezprostřední svět kolem nich a mohlo by se zdát, že je to pro ně "svěrací kazajka", ale protože byli velmi inteligentní, vyrovnali se s tím svým způsobem. Otec je vyučoval a později poslal všechny dcery, kromě nejmladší Anne a Branwella do internátní školy. Později se ukázalo, jak špatná to byla volba - volba s katastrofálními následky. V dívčí škole v Cowan Bridge (později ji Charlotte popsala jako Lowood v Jane Eyre) panují velmi tvrdé podmínky - hlad, nemoci, neustálá kritika, modlení a šílená kázání o pekle od reverenda Caruse Wilsona. Maria a Elizabeth umírají na následky tuberkulózy a zdraví Charlotte i Emily bude už navždy podlomené. Ale podle reverenda Wilsona "smrt chrání od hříchu"… Jediné místo, kde se Charlotte, Emily i Anne později cítí svobodné, je jejich fantazie - tam se jim daří měnit svět podle toho, jak samy chtějí, ale pokračují i voláním po svobodomyslném vzdělávání, zvláště pro dívky. V té době byla pro ženu jen jediná volba - miliony jich byly odsouzeny k brzké smrti jen tím, že rodily děti "jako na běžícím páse", negramotnosti, vaření a neměly možnost se vzdělávat, neměly žádnou možnost cestovat a psát. Jude Morganová zůstává věrná historickým událostem, ale touto knihou přivedla "postavy k životu" a po chvíli máte pocit, že to jsou vaši staří přátelé a že je dobře znáte. Na rozdíl od hlášky, že "host a ryba třetí den smrdí", tyto hosty nemáte chuť opustit…Branwell Brontë, brilantně vylíčený s jeho vrozeným strachem z dospívání, mužnosti a odpovědnosti, s pocitem "králem který přijde o své království", nenaplněné naděje otce a sester i jeho poklesky, které stojí rodinu mnoho starostí… Emily, tak vzdálená, samostatná, se svobodným duchem… Anne, skromná a vnímavá a samozřejmě Charlotte, neustále se snažící popsat, ale zároveň zamaskovat svoje skutečné pocity… Patrick Brontë, přemítavý a emocionálně rezervovaný - tak skvěle se starající o svoji farnost, ale který neví, co se od něj očekává po citové stránce, truchlící za zavřenými dveřmi pro postupnou ztrátu svojí rodiny…

Právě jsem dočetla tuhle skvělou knížku - zajímá mě všechno, co se týkalo "Jacka Rozparovače" a ten deník, který byl nalezený a o kterém spisovatel píše, vyznívá tak, že je to snad doopravdy jeho...Deník Jacka Rozparovače objevený roku 1991 odhalil totožnost nejslavnějšího sériového vraha všech dob - byl jím obchodník s bavlnou z Liverpoolu James Maybrick. Deník byl svého času hojně označován za podvrh, toto tvrzení ovšem nikdo prokázal. Paul Feldman tvrdí, že to proto, že deník je pravý. Jack Rozparovač - Rozluštěné tajemství přináší nepopiratelné důkazy o tom, že tajuplný deník skutečně napsal James Maybrick, muž, jenž spáchal sérii krutých vražd ve Whitechapelu a vstoupil do dějin jako Jack Rozparovač. Popisuje průběh nejrozsáhlejšího bádání, jež kdy v souvislosti s Jackem Rozparovačem proběhlo, a cestu, kterou Paul Feldman urazil, než se skrz zástěrky a kamufláže dostal přes královskou rodinu a svobodné zednáře až k pravému původu deníku i záhadných hodinek Jacka Rozparovače . Text mimo veškerou pochybnost dokazuje, že slavným vrahem byl právě James Maybrick. Feldman ve svém objektivním líčení předkládá klíčové důkazy a nabízí senzační odhalení z úst Jackových žijících potomků. Najde se mnoho knih, jež údajně znají pravou totožnost Jacka Rozparovače, ale Feldmanova argumentace zůstává velice přesvědčivá.

Píše se rok 1848 - Charlotte Brontëová žije se svými sestrami Emily a Anne a s bratrem Branwellem u otce na faře v městečku Haworth. Teprve před nedávnem všechny tři vydaly svá díla - Charlotte "Janu Eyrovou", Emily "Na Větrné Hůrce" a Anne "Agnes Grayovou" - samozřejmě pod pseudonymy, protože nechtějí, aby někdo věděl, že píší knihy. Klidný život na venkově jim vyhovuje a nerady by se staly středem pozornosti, což by se jistě stalo, kdyby se lidé dozvěděli, že jsou slavné spisovatelky, ale dopis z vydavatelství "Smith, Elder & Company" zamíchá životy všech… Malé nedorozumění bude důvodem, proč Charlotte s Anne odjedou do Londýna. Ve vlaku se seznámí s krásnou Isabel Whiteovou, která se zdá být velmi vystrašená - bojí se lidí kolem a má dojem, že ji stále někdo sleduje. Když Charlotte a Anne úspěšně vyřídí své záležitosti ve vydavatelství a vracejí se zpět do hotelu, je Charlotte svědkem Isabeliny vraždy… a viděla vraha, kterého dokáže popsat, čehož si je dotyčný vědom a konečně se začíná odvíjet takřka detektivní příběh, tak odlišný od poklidného života, na který byla dosud Charlotte zvyklá…

Jane Eyre: Edward Rocherster, temný skličující, zmučený muž, který má šílenou manželku zavřenou ve věži. Ona je jeho NEMESIS - smutné, ubohé stvoření, které ho drží zpátky od normálního života…než našel mladou vychovatelku, do které se zamiloval.

Twilight: Edward Cullen, temný a pohledný, napjatý mučedník - milující Bellu víc než sám sebe. I on má temné tajemství, ale není uzavřené ve věži, je v jeho žilách ! Proto má smutný osud, protože je jedním z nemrtvých - upír! Bella, trapná a nemotorná, právě přijela do města, když pozná Edwarda. Ale zdá se, že on jí nenávidí, vyhýbá se jí při každé příležitosti. Cítíme s ní! Ale pak zjistíme, že jí nechtěl ublížit, byl v tom jen jeho strašný upírský hlad! Poznávají jeden druhého, když jí zachrání život ... a zamilují se do sebe.

Vůně: cedrové dřevo, pačuli, černý pepř, náznaky malin a svěžest lesa, olivový olej, kokosový, olej z rýžových otrub, máslo, ěterické oleje, kafr, jojobový olej