Jane Eyre - chlípná feministka...? .o)

15. března 2011 v 10:56 | Ellinka :o) |  VŠE NA TÉMA "JANE EYRE" ...
Našla jsem na google.com jednu skvělou úvahu - fakt zajímavé si přečíst... Snažila jsem se to "tak nějak" přeložit...
____________
"... v době, kdy tato kniha vyšla, byli někteří čtenáři doslova šokováni. Pro někoho byla Jane v podstatě radikální feministka - byla sirotek bez rodiny, bez peněz a ne moc hezká (pravděpodobně jedna z mála hrdinek, které byly v té době v knihách popisovány jako neatraktivní). Přesto, že neměla problém říct, co cítí, chovali se k ní nespravedlivě - šikanoval jí nejprve bratranec a poté krutý ředitel školy, kam byla odsunuta... a dokonce i muž, do kterého byla zamilovaná, pan Rochester. V té doby, kdy se vše odehrávalo, bylo jakékoliv vyjádření pocitů vnímáno za bezbožné - děti měly být vidět, ne slyšet... A zvláště pak ženy, chudé ženy a dívky, o kterých každý předpokládal, že pokorně přijmou svůj úděl... Ale Jane tohle všechno odmítala...
Nejvíce pohoršující prvek Jane Eyre byla pravděpodobně skutečnost, že toužila po svém mnohem starším zaměstnavateli. V té době se hrdinky knih zamilovávaly, ale byl to elegantní a praktický druh lásky, který vedl k manželství - opravdu se nevyskytovala bušící srdce, nebo nějaké chlípné myšlenky. Ačkoliv v knize přímo nenajdete něco jako: "...toužila jsem z pana Rochestera strhat košili..." můžete to cítit a zatraceně dobře víte, že by to chtěla udělat .o) Její touha je znatelná na každé stránce...
Později také odmítá mnohem vhodnějšího nápadníka - Johna Riverse, protože ji vůbec nepřitahuje. I když bylo Jane jen 18 let a byla přísně nábožensky vychována, když jí Rochester sdělil, že má nemanželské dítě a podrobnosti svého hříšného života, v podstatě jen pokrčila rameny - nijak ji to nepohoršilo. Jane Eyre byla vydána 26 let před Annou Kareninou a 9 let před Madam Bovaryovou - dalšími dvěma hrdinkami, které se v literatuře odvrhly od společenských konvencí ve prospěch vášně. Ale obě tyto ženy platily za své chování na konci knihy... ale ne tak Jane Eyre, která skončila vdaná, bohatá a šťastná (bylo to tím, že nedovolila, aby se jí pan Rochester "dostal pod sukni").
Když se ukázalo, že Rochester má nahoře v podkroví schovanou šílenou manželku a nemůže se legálně oženit s Jane, navrhuje jí (prosí ji), aby s ním žila jako jeho milenka, ale ona to odmítá. Zatímco na povrchu je jejím důvodem to, že je dobrá křesťanka, která by nikdy neporušila slušné mravy, v podstatě Jane ví, že kdyby přijala jeho nabídku, ztratila by nad ním veškerou svoji moc. Stala by se na něm závislou - navždy závislou na jeho rozmaru. Věděla, protože jí to řekl, jak se choval ke svým předešlým milenkám a měla strach, že pokud by o ni přestal mít zájem, neměla by kam jít, neměla by možnost jakékoliv obživy (kdo by asi tak zaměstnal jako guvernantku bývalou milenku svého zaměstnavatele?) a měla by zničené jakékoliv vyhlídky na následné manželství.
Od počátku Rochesterových intenzivních a poněkud sadomasochistických námluv, ona je ta, která má navrch. On přivádí do domu jinou ženu, krásnou a z vyšší společnosti, než je ona sama, flirtuje s ní, jen aby poznal, jestli Jane umí žárlit. Umí to, je tak nazlobená a zoufalá, že řekne tu známou větu: "... myslíte si, že když jsem chudá, ošklivá a neurozená, že nemám cit?" Konec knihy, kdy je Rochester zmrzačený a oslepený a Jane se o něj musí starat, jí vyhovuje - miluje ho, ale není na něm závislá..."

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 doriang doriang | 15. března 2011 v 13:36 | Reagovat

Tak ja mam pocit, ze to je vsechno pravda... jen si nemyslim, ze by si toho Jane sama byla nejak vyrazneji vedoma. Myslim, ze to je proste jeji povaha a ona si ne vsech vyse popsanych veci byla sama vedoma. Mela "od prirody" danou nezlomnou, hrdou povahu - v tom vidim hlavni duvod, proc odmitla stat se Rochesterovou milenkou.
Vedle Jane by klidne mohla stat sebevedoma a hrda Katherine z Bourlivych vysin, stejne tak (i kdyz uz v mensim meritku) byla feministkou Elizabeth Bennetova nebo Emma z romanu Jane Austenove.

2 embee embee | 16. března 2011 v 12:10 | Reagovat

Skvělá úvaha. Vždycky jsem se divila, jak od něj dokázala odejít, i když to pro ni muselo být strašně těžké. Já bych se asi na všechno vykašlala a zůstala. Hlavně teda jako Jane/Ruth po tom jejich "rozhovoru" v posteli :D

3 simca03 simca03 | Web | 25. března 2011 v 9:09 | Reagovat

[2]: souhlasím s embee..ta úvaha je vážně skvělá a třeba to takhle autorka opravdu měla promyšlené..nevím, každopádně jestli ano, tak si to Jana vlastně zařídila dobře, protože v knize se pan Rochester opravdu někdy choval dost majetnicky a chtěl z ní mít někoho jiného, ale nakonec byl na ni naprosto odkázán a Jana ho milovala ještě víc..dokonalý happy-end. Myslím, že ve filmu je pan Rochester (Toby) o dost milejší než v knize...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama