"Victorian Governess" - charakteristika a srovnávání románů "Agnes Grey" a "Jane Eyre"

3. listopadu 2011 v 15:16 | Ellinka :o) + ... |  VŠE NA TÉMA "JANE EYRE" ...
Tento článek není celý moje práce, i když je pravda, že jsem sem tam něco dopsala, opravila a upravila :o) Zaujala mě možnost srovnání těchto dvou notoricky známých románů a hlavně "rozbor" postavení vychovatelky ve viktoriánské době.
V Anglii devatenáctého století měla vychovatelka zvláštní pozici. Ve viktoriánském období došlo k velkému nárůstu vychovatelek a situace této skupiny žen pracujících za mzdu byla velmi diskutována. Z vychovatelky byl rázem fenomén a stala se tak stala oblíbenou postavou viktoriánských románů. Mnoho spisovatelek, které na toto téma psaly, čerpaly z vlastních zkušenosti, jelikož samy v minulosti pracovaly jako vychovatelky. Mezi autorky, které se nechaly inspirovat svou vlastní zkušenosti, patří také slavné sestry Anne (1820-1849) a Charlotte Brontëovy (1816-1855). Ve viktoriánské Anglii neměly vychovatelky příliš dobrou pověst a společnost jimi opovrhovala. Tyto pracující ženy ze střední vrstvy, které byly v rozporu s ideálem ženy viktoriánského období, se staly častým předmětem diskuze .Ve společnosti, kde bylo pro ženu střední či vyšší vrstvy nepřijatelné pracovat, měly vychovatelky velmi zvláštní pozici. Na jedné straně to byly ženy někdy i urozeného původu, na straně druhé ženy pracující za mzdu. Jejich pozice byla spíše politováníhodná a jediná možnost, jak se zbavit cejchu vychovatelky, bylo vdát se a být ženou v domácnosti. Jen ve velmi vyjímečných případech si rodiny držely vychovatelku svých děti jako placenou společnici - většinou si ženy musely hledat jiné zaměstnání hned, jak děti povyrostly a jejich služeb již nebylo třeba. Jejich pracovní povinností bylo vyučovat děti - většinou cizí jazyk, chování ve společnosti, hře na klavír nebo na jiný hudební nástroj a kreslení. Vychovatelky měly na starosti dívky a menší chlapce - větší chlapci byli většinou na internátě. Společnost nevěděla, jak má ženu na pozici vychovatelky brát - nebyla člen rodiny, nebyla přítelkyně, ani host a ani sluha. - nikdo přesně nevěděl, jak s ní zacházet a jak se k ní chovat. Ideální vychovatelka té doby byla nevzhledná, obyčejná a neženská - to z důvodů obav manželek, aby náhodou mezi vychovatelkou a pánem domu nevznikl nějaký vztah, i když v mnoha případech ani to nezabránilo sexuálnímu obtěžování ze strany zaměstnavatele nebo starších synů, které v rodině žili. Ve třicátých a čtyřicátých letech devatenáctého století mnoho románů zobrazovalo utrpení a život vychovatelek a "governess" se tak stala jejich oblíbenou postavou. Na rozdíl od české literatury se tento román rozvinul do samostatného žánru, který se v anglické terminologii nazývá "The Victorian governess novel". Prostřednictvím literatury byla společnost obeznámena s tíživou situací těchto žen. Tento článek se zaměřuje na zobrazení typických prvků viktoriánského románu o vychovatelkách. S ohledem na tyto prvky jsou srovnávány dva romány - Agnes Grey (1847) od Anne Brontëové a Jane Eyre (1847) od Charlotte Brontëové.
V úvodu je nastíněna problematika vychovatelek ve viktoriánské Anglii. Typické prvky žánru, které jsou analyzovány, jsou následující - rodinné prostředí hlavní hrdinky; sociální identita zaměstnavatelů a opomíjení vychovatelky; pracovní podmínky - nízký plat a nejasné povinnosti (žáci - malí andílci nebo rozmazlená zlobidla), samota a přítel, který hrdince pomůže překonat nepříjemnou situaci; vývoj hlavni hrdinky a její cesta k dospělosti. Úvodní kapitola přibližuje problematiku vychovatelek. Ve viktoriánské Anglii žena patřila do domácnosti a jejím jediným posláním bylo vedení domácnosti a péče o manžela a rodinu. Bylo nemyslitelné, aby žena pracovala, nebo aby měla jiné aktivity mimo domov. Dle viktoriánské konvence se dokonalá žena věnovala výhradně kruhu rodinnému a muž byl povinen svou ženu zabezpečit finančně. Ženám bylo zakázáno pracovat a pobírat plat. Pokud žena nebyla vdaná a její rodina nebyla schopna ji finančně podporovat, byla nucena hledat si práci, aby se uživila. Pro takovou ženu nebylo příliš jednoduché najít si zaměstnání, které by neohrozilo její společenské postavení. Za jediné vhodné povolání pro ženu ze střední vrstvy byla považována práce vychovatelky nebo učitelky. Tato práce byla vhodná, jelikož v této pozici splňovala žena svou roli ve společnosti - přestože pracovala, stále svým způsobem byla členem domácnosti. Dále se čtenář dozvídá o historii této profese a také, jaké rodiny zaměstnávaly vychovatelky. Je zde také vysvětlen pojem "vychovatelka", důvod, proč ženy vyhledávaly tuto práci a také rozpornost teto profese vzhledem k viktoriánským hodnotám. Situace vychovatelek byla velmi tíživá, naštěstí společnost nebyla k jejich neblahému osudu lhostejná. Začaly vznikat charitativní instituce se záměrem pomoci těmto ženám.
Druha část se zabývá definicí žánru (románu o vychovatelkách) a jeho vývojem. Jeho vznik souvisí se zvýšeným počtem vychovatelek v Anglii devatenáctého století. Vychovatelka se stala sociálním fenoménem a začala se čím dál častěji objevovat v literatuře. Cílem autorů bylo poukázat na tíživou situaci této profese. Pro tento žánr je charakteristické, že romány mají podobnou dějovou linii, dějiště i záměr. Někteří autoři popisují výhradně život vychovatelky, jiní zapojuji i prvky jiných žánrů. Dále jsou uvedeny charakteristické rysy žánru, jako např. ztráta společenského postaveni hrdinky; její nejasná pozice ve společnosti; náhlé ochuzeni rodiny. Hrdinka je často dcerou kněze nebo je sirotek, zažívá spoustu nepříjemných situaci a čelí ponižování a neuctivému chováni ze strany arogantních zaměstnavatelů, pohrdavých hostů a dokonce i služebnictva. Její svěřenci ji tyranizují; hrdinka je vyčleněna ze společnosti a cítí se osaměle. Pro žánr je také charakteristický popis vývoje hrdinky a její cesta k dospělosti. Příběh většinou konči svatbou hlavni hrdinky a osvobozením se od profese vychovatelky.
Ve třetí části je srovnáván první z charakteristických rysů žánru - rodinné prostředí hlavní postavy. Obě hrdinky pocházejí z takového rodinného prostředí, které je typické pro román o vychovatelkách. Jejich důvody, proč se staly vychovatelkami, jsou podobné, avšak jejich rodinné situace se liší. Agnes pochází ze slušné a milující rodiny, je dcerou kněze, který přijde o velké množství peněz. Z tohoto důvodu by se dalo předpokládat, že Agnes byla nucena najít si práci, ale ve skutečnosti to tak není. Agnes si přeje být vychovatelkou, jelikož chce být samostatná a zažít něco nového. Na druhé straně Jane žádnou opravdovou rodinu nemá - zpočátku je sice vychovávána svojí krutou tetičkou, ale zbytek dětství tráví na charitativní škole pro sirotky, kde se později stane učitelkou. Přestože jsou životni podmínky obou hrdinek odlišné, Jane se chce stát vychovatelkou z podobných důvodů jako Agnes - nuda a stereotyp na lowoodské škole, touha zažít něco nového a také lepší plat. Co se týče sester Riversových, sestřenic Jane, ty pocházejí z vážené rodiny, ale jsou nuceny najít si zaměstnání, jelikož jejich otec přišel o velké množství peněz. Tato nepříjemná okolnost je typická pro viktoriánské romány o vychovatelkách.
Následující část se zaměřuje na sociální postavení zaměstnavatelů a opomíjení funkce vychovatelky. Z románů je zřejmé, že rodiny, které si najímaly vychovatelky, patřily převážně k vyšším a středním vrstvám. Také obě hrdinky románů Agnes Grey a Jane Eyre pracuji pro lidi z vyšších vrstev. Zaměstnanci Agnes, Murrayovi, patří k uznávaným venkovským rodinám, pouze Bloomfieldovi jsou výjimkou - tato rodina je zástupcem nižší společenské třídy, přesněji řečeno, patří ke zbohatlíkům. Pan Rochester, zaměstnavatel Jane, je bohatý velkostatkář, majitel panského sídla Thornfield. Co se týče opomíjení vychovatelek, u Agnes nezáleželo na tom, zda pracuje pro aristokratickou rodinu, či pro rodinu z nižších vrstev. V obou rodinách je přehlížena a zaměstnavatelé s ní zacházejí s neúctou. Je vyčleněna z jejich rodinného kruhu. Agnes neponižují pouze zaměstnavatelé, ale také hosté a ostatní služebnictvo. Jane také pracuje pro šlechtice, ale na rozdíl od Agnes je s ní v zaměstnání zacházeno s úctou. Hospodyně a ostatní služebnictvo se k ní chovají přátelsky. Přesto není ušetřena opovrhování a ponížení, jelikož hosté pana Rochestera, především dámy, jí velmi pohrdají. Kromě nepříjemných situací, které dívka zažívá během večírku, který pořádá pan Rochester, musí hrdinka čelit dalšímu pohrdavému chování, když se po několika letech setkává se svými sestřenicemi, se kterými vyrůstala, dcerami paní Reedové. Další vychovatelky, které se v románu objevují, sestry Riversovy, pracují také pro aristokratické rodiny, které ale s dívkami nejednají uctivě a neváží si jich, podobně jako je to u zaměstnavatelů Agnes.
Pátá kapitola se zabývá pracovními podmínkami vychovatelek. Ty jsou rozdílné u obou hrdinek. Pokud jde o plat, obě vychovatelky se zdají být spokojené, přinejmenším si nestěžují. U prvních zaměstnavatelů činí plat Agnes 25 liber ročně, její další zaměstnavatelé jí však platí dvakrát více. Přestože byl tento příjem považován za poměrně dobrý plat, Agnes nemá možnost našetřit si moc peněz, protože velká část jejího příjmu připadne na praní prádla, oblečení a případné cesty domů. Přesto je Agnes šťastná, že si vydělá alespoň nějakou částku. Zaměstnavatelé platí Agnes pravidelně, ale nemůže očekávat, že dostane více, než bylo domluveno. Na rozdíl od Agnes, Jane nedostává plat pravidelně, avšak může se spolehnout na velkorysost svého zaměstnavatele, která pravděpodobně pramení z jeho lásky k ní. Nicméně, smluvený plat činil v jejím případě 30 liber ročně, což bylo v té době považováno za průměrný výdělek vychovatelek.
S ohledem na pracovní povinnosti, Agnes je typickou představitelkou přetížené vychovatelky - její povinnosti nejsou jasně vymezeny a Agnes musí být všeobecně prospěšná. U prvních zaměstnavatelů jsou jí dokonce přidělovány úkoly, které zpravidla vykonává chůva a služebnictvo. V porovnání s ní, se Jane nezdá být zahrnuta tolika úkoly. Její hlavni povinností je výuka svěřenkyně, a přestože je příležitostně požádána vykonat úkoly, které nesouvisejí s prací vychovatelky, dívce to nevadí a zdá se, že pomůže ráda, když je třeba. Možná je to tím, že je spokojená se svým místem a že má lepší pracovní podmínky než Agnes.
V šesté části je srovnáváno chováni dětí vůči vychovatelce. Svěřenci Agnes se podstatně liší od Adele, svěřenkyně Jane. V obou rodinách, ve kterých Agnes pracuje, čelí problémům s dětmi. Děti Bloomfieldovy jsou nezvladatelné a nevychované, trápí Agnes jak fyzicky, tak psychicky. Děti jejích dalších zaměstnavatelů jsou starší a nejsou tak zlobivé a problémové jako děti předešlé. Přesto i v této rodině Agnes duševně strádá, zvláště když jí sestry Murrayovy brání v kontaktu s jejím milovaným knězem, panem Westonem. Práce Agnes v obou rodinách je ztížena tím, že nemůže počítat s podporou ze strany svých zaměstnavatelů. Pravě naopak, rodiče všech těch zákeřných děti jsou k Agnes nespravedliví a neváží si její snahy. Na rozdíl od nevychovaných dětí, které má na starosti Agnes, Adele, svěřenkyně Jane, je poslušná a bezproblémová - Jane a Adele spolu vycházejí velmi dobře. Další odlišnost spočívá v tom, že její zaměstnavatel, pan Rochester, je s ní spokojený, oceňuje pokroky, které Adele dělá, a váží si Jane jako člověka - pro její vlastnosti a schopnosti. V románu je přesto zmínka o špatném zacházení s vychovatelkami ze strany dětí - hosté na večírku pana Rochestera se baví příběhy, jak kdysi trápili své vychovatelky a jak si z nich dělali legraci.
Sedmá část se věnuje tématu samoty a opuštěnosti vychovatelek. Agnes se cítí osaměle, protože jejími jedinými společníky jsou zlé a domýšlivé děti. Nemá si s kým promluvit, až na Nancy Brownovou, obyvatelku chatové osady. S tou jedinou si Agnes může otevřeně promluvit a svěřit se jí se svými starostmi. Kromě Nancy Agnes nachází přítele v panu Westonovi, novému knězi, za kterého se později provdá. Cení si toho, že pan Weston je k ní na rozdíl od ostatních zdvořilý. Co se týče pocitů samoty u Jane, během prvních tří měsíců v Thornfieldu se také cítí velmi osaměle, jelikož život je tam velmi monotónní a klidný. Později, když je přítomen pan Rochester, se už necítí tak sama, protože pan její zaměstnavatel často vyhledává její společnost. Jane se spřátelí také s paní Fairfaxovou, hospodyní domu a i s ostatním personálem Pokud jde o přátelé, kteří jí v životě pomohou překonat potíže, potká jich Jane během svého života jen několik. Patří mezi ně pan Rochester - její budoucí manžel; Bessie - chůva z Gatesheadu, kde Jane vyrůstala; slečna Templová - učitelka z Lowoodu; Helen Burnsová - spolužačka z Lowoodu a sestry Riversovy, - sestřenice.
Poslední kapitola ukazuje, že oba romány, Agnes Grey a Jane Eyre, zobrazují vývoj hrdinky a její cestu k dospělosti. Obě protagonistky úspěšně překonávají všechny potíže, které je v životě potkaly, a stávají se z nich dospělé a šťastné ženy. Nakonec se jim podaří najít své právoplatné místo ve společnosti. Podobně jako většina hlavních hrdinek žánru "governess novel", se Agnes i Jane vdají za muže, které milují. V závěru je shrnuto, jak romány Agnes Grey a Jane Eyre zachycují pozici vychovatelky ve viktoriánské společnosti. Je zde především vyjádřeno stanovisko, nakolik romány zobrazuji tradiční a nakolik netradiční postavy vychovatelek. Z textové analýzy vyplývá, že postavy vychovatelek, které vytvořily sestry Brontëovy na základě svých vlastních zkušeností s touto profesí, se shoduji s tradičními rolemi vychovatelky ve viktoriánské Anglii a jsou ztělesněním typické vychovatelky devatenáctého století. Avšak Jane je v některých ohledech považována za vyjímku. Přestože je pokorná a poslušná, jak bylo od vychovatelky očekáváno, má vlastnosti, které jí odlišují od ostáních vychovatelek - je to její troufalost, pevná vůle, odvaha a touha po nezávislosti. Proto lze Jane považovat za netradiční postavu. V porovnání s Jane, Agnes má klidnější povahu a může se zdát, že je nesmělá a rezignovaná, ale ve skutečnosti se nebojí vzepřít autoritě, zvláště, jsou-li dotčeny její morální hodnoty. Většinou je však Agnes pokorná a je považována za mnohem tradičnější vychovatelku, než je Jane. Co mají obě hrdinky společné, jsou jejich náboženské hodnoty a dobrota, která je staví nad zkažené lidi, kteří je obklopuji.
Z rozboru romanů vyplývá, že Agnes Grey je tradičnější román o vychovatelkách. Život vychovatelky je v něm zobrazen realističtěji - Agnes Grey slouží za vzor ve všech ohledech - Agnes je dcerou kněze; její rodina přijde o velké množství peněz; dívka je nucena hledat si práci; v pozici vychovatelky zažívá spoustu nepříjemných situací. Je nešťastná, protože musí čelit arogantním a zaujatým zaměstnavatelům, zákeřným a nevychovaným svěřencům, povýšeným hostům a nevraživému služebnictvu. Hlavní hrdinka je vyloučena ze společnosti a cítí se osaměle, ale nakonec překonává všechny těžkosti a stává se z ní dospělá a šťastná žena. Se svojí matkou založí vlastní školu a provdá se za kněze.
Jane Eyre v sobě zahrnuje charakteristické rysy románu o vychovatelkách, ale některé aspekty, které jsou analyzovány, se liší od typických prvků tohoto žánru. Jako většina hrdinek i Jane je dcerou kněze a kromě toho je sirotek. Jako vychovatelka zažívá ponížení jen ze strany snobských hostů a po překonání všech nesnází se z ní stává dospělá a nezávislá žena. Pokud jde o aspekty, kterými se liší, je zřejmé, že Jane není přehlížena ani ponižována svým zaměstnavatelem, její svěřenkyně je bezproblémová a pracovní podmínky nejsou tak deprimující jak je to v případě Agnes. Anne Brontëova nepochybně psala Agnes Grey se záměrem informovat společnost o utrpení a strádaní vychovatelek, a tím docílit zlepšeni situace. Autorka chtěla očividně pomoci bezbranné skupině žen, jak si poradit v tak zoufalé situaci, a také vybídnout zaměstnavatele, aby se k vychovatelkám svých dětí chovali lidsky. Je nutno podotknout, že román Agnes Grey byl v době své publikace přehlížen a nedoceněn. Soudobí kritici jej nespravedlivě srovnávali s romány úspěšnější sestry Charlotte a kritizovali Agnes Grey za nedostatek originality a působivosti. Za několik let se však úhly pohledu změnily a román začal být považován za významné dílo. Zatímco Agnes Grey je ceněna především pro realistické zobrazení života vychovatelky, Jane Eyre je považována za jeden z nejoblíbenějších románů anglické literatury vůbec, a kniha byla úspěšná ihned po zveřejnění. Je to kniha o vychovatelce, o její tíživé situaci, avšak není popsána tak podrobně; je to především vášnivý milostný příběh s tajemnými prvky gotického románu. Charlotte Brontëová neměla v úmyslu pouze pobavit, zároveň ostře kritizovala děsivé podmínky na charitativních školách a přísnou třídní diskriminaci ve viktoriánském období. Lze tedy konstatovat, že obě sestry Brontëovy zaujímají významné místo v anglické literatuře devatenáctého století. Přestože je většina románů o vychovatelkách zapomenuta, Agnes Grey a Jane Eyre se stále těší velké oblibě mezi čtenáři. Ale co je rovněž velmi důležité, oba dva romány byly přínosné také pro viktoriánskou společnost, jelikož autorky kritizovaly třídní diskriminaci a vyslovily potřebu lepšího zacházení s vychovatelkami i s ženami obecně.

­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | E-mail | 5. listopadu 2011 v 14:57 | Reagovat

Mne osobne sa tento román veľmi páči, čítala som knihu a videla som takmer všetky spracovania a musím povedať,že najlepšie spracovanie je to,kde harjú hlavnú úlohu Toby Stephens a Ruth Wilson.Som rada že aj takéto knihy sa spracúvajú do filmov a hercom želám veľa úspechov do ďalších filmových úloh. :-)

2 Amia Amia | Web | 21. července 2014 v 18:37 | Reagovat

Hezké poučení o vychovatelkách, to se hodilo. Sice jsem hledala něco jiného, ale přečetla jsem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama