CHARLOTTE BRONTË

"Lines" (2012) - film o sestrách Brontëových - fotografie z natáčení...

17. května 2012 v 20:49 | Ellinka :o)





"Tajné deníky Charlotte Brontëové" - Syrie Jamesová

30. prosince 2011 v 14:11 | Ellinka :o)
Občas mě česká nakladatelství překvapují (příjemně) - vychází tato knížka, takže až budu mít příští rok cestu kolem Knihkupectví, tak budu určitě hledat v regálech :-)

Minirukopis Charlotte Brontë

9. listopadu 2011 v 11:15 | Ellinka :o)
15. prosince 2011 bude v aukční síni Sotheby´s nabídnut tento rukopis, který Charlotte Brontë napsala, když jí bylo 14 let. Knížečka má rozměry 35 mm x 61 mm a vyvolávací cena je 482.000 dolarů. Jedná se o sepsaný příběh, který by prý mohl být předchůdcem její nejúspěšnější knihy Jane Eyre - je to příběh o šílenství, vraždě a požáru...

Haworth...

30. srpna 2011 v 10:59 | Ellinka :o)
... fotografie nejsou bohužel moje, já jsem se ještě do Haworthu nedostala, ale určitě si tohle přání jednou splním...








Romance at the Castle the Brontës

8. července 2011 v 11:18 | Ellinka :o)

29.6. 1854 - svatební den Charlotte Brontë

3. července 2011 v 9:16 | Ellinka :o)
Když hodiny odbily osmou, tak v tomto klidném a jasném červnovém ránu roku 1854 Charlotte vstoupila do kostela v doprovodu s Ellen Nusseyovou a Miss Woolerovou. Na sobě měla bílé mušelínové šaty s jemnou zelenou výšivkou, odpovídající krátký závoj, krajkový plášť a bílý klobouk, který byl také zdobený krajkou. Svatební kytici měla z drobných lučních kvítků. Ačkoliv Charlotte trvala na tom, že se dům nemá nijak zdobit, hospodyně Martha otrhala zahradu a pokoje vyzdobila květinami a Ellen Nusseyová pak rozložila květy i na jídelní stůl při snídani. Snoubenci si také přáli, aby svatba byla mimořádně tichá záležitost a aby se lidé v Haworthu nic nedozvěděli, ale prostřednictvím Ellen Nusseové a Miss Woolerové (Charlotiných nejstarších a nejlepších přítelkyň), tato zpráva stejně pronikla na veřejnost. Když ženich s nevěstou vyšli z kostela, venku postávalo mnoho vesničanů. Charlotte prý vypadala ve svých svatebních šatech jako sněženka :o) Když opouštěli kostel, lidé se kupili a toužili vidět svatební průvod - kočár odvezl novomanželé o čtyři míle dále do Keighley, kde nastoupili na vlak a odjeli do Conway a odsud pokračovali dál do Irska na svatební cestu.

Dort k 190. výročí Charlotte Brontë

16. června 2011 v 9:48 | Ellinka :o)

:o) ... styling aĺa Charlotte Brontë

21. dubna 2011 v 21:26 | Ellinka :o)

Před 195 lety se narodila Charlotte Brontë...

21. dubna 2011 v 11:16 | Ellinka :o)
Podle její nejbližší přítelkyně Elizabeth Gaskell byla Charlotte malá (nejméně o půl hlavy menší než ona), štíhlá, s jemnými hnědými vlasy, světlehnědýma očima (které ale na každého hleděly zpříma a otevřeně), s velkými ústy, ale s velmi příjemným hlasem (i když velmi váhavým, při rozhovoru s někým cizím).
Charlotte Brontë byla, je a navždy bude velkou spisovatelkou... alespoň pro mě. Návštěvu muzea sester Brontëových v Haworthu si každý rok dávám mezi svá novoroční předsevzetí - sice jsem si to přání ještě nesplnila, ale alespoň se mám pořád na co těšit a co plánovat, protože vím, že tam doopravdy chci. Bude to pro mě takový "malý, osobní hold a pocta" Charlotte Brontëové...

Ponden Hall - 2. část fotografií

29. března 2011 v 13:53 | Ellinka :o)

Ponden Hall na prodej...

29. března 2011 v 13:45 | Ellinka :o)
Ponden Hall, starobyly anglický dům, který byl prý částečně ispirací Emily Brontëové při psaní jejího románu "Na Větrné Hůrce" je na prodej. Vyprázdněte kasičky, připravte si 950.000 liber a je klidně váš.. :o) Emily spolu s otcem a sestrami sem občas docházeli, protože tam byla velmi rozsáhlá knihovna - údajně nejlepší v celem západním Yorkshiru. Ponden Hall je částečně popsán v románu jako Lintonův dům, ale historici se domnívají, že velká část je vlastně přímo Větrnou Hůrkou...

Brontë´s inspirace od Abigail

1. března 2011 v 11:41 | Ellinka :o)

Další fotografie z Haworthu - muzea sester Brontëových

16. února 2011 v 19:40 | Ellinka :o)
r
r
r
e
r
r
č
č
č
r
č

Brontë Yorkshire liqueur

9. února 2011 v 11:35 | Ellinka :o)
Je to brandy s "kapkou" medu, ale proč ten název? :o)
z
u

Návrat do Haworthu...

7. února 2011 v 14:14 | Ellinka :o)
z
r
t
t
z
č
t
eč
č
t
z

Charlotte Brontë - její věci a ostatní drobnosti týkající se celé rodiny

2. února 2011 v 9:21 | Ellinka :o)
d
g
d
d
d
d
f
f
d
f
d
fg
s
s
f
s
z
s
f
... a další věci patřící ostatním členům rodiny ...

Hračky Branwella, Charlotte, Emily a Anne
d
obojky pro psy - pro Flossy  a Keeperagh
s
Charlottiny vlasy
d
... její psací souprava
s
... a šicí souprava
d
... oznámení v novinách o úmrtí Charlottina manžela, rev. Nichollse
g
j
Charlottin snubní prsten a druhý prsten byl dárek od manželat
.
... a její jediná ozdoba, kterou nosila - brož
m
t
f
Charlottina přítelkyně Ellen Nusseyová a Rydings, ve kterém Ellen bydlela a kde ji Charlotte několikrát navštívila
d
d

Charlotte Brontë...

31. ledna 2011 v 13:00 | Ellinka :o)
d
... jak asi vypadala doopravdy? Existuje několik obrázků, nejznámější je asi tenhle, který maloval Branwell Brontë (a sám sebe z něj později vymazal)... Podle toho, jak popisovala sama sebe i jak jí popisovalo okolí, byla ze všech nejméně pohledná. Jediné, co na ní prý bylo hezké, byly oči - i když byla velmi krátkozraká a odmítala nosit brýle  :o)
d
h
g
g
f
f
sd
f

"Brontë sisters"...

28. ledna 2011 v 13:42 | Ellinka :o)
I tohle jsou prý "Brontë´s" v představách a výtvorech dnešní generace... :o)
d
f
d
d
d
d

dr
d
d
v
d
f


g
d
d

Haworth - "Brontë Parsonage Museum"

28. ledna 2011 v 10:09 | Ellinka :o)
g
g
g
g
g
g
a výstava Su Blackwell
g
d
f

... a ještě jednou Haworth ...

28. ledna 2011 v 9:51 | Ellinka :o)
d
r
f

Jude Morgan - "Chuť soužení"

28. ledna 2011 v 9:10 | Ellinka :o)
f
Kniha vypráví o vyjímečné rodině osmnáctého století, pocházející z odlehlé, nenápadné farnosti. Navzdory životu v těžkých podmínkách, napsaly sestry Brontëovy dva nejskvělejší a nejznepokojivější romány, jaké kdy byly napsány - "Janu Eyrovou" a "Na Větrné Hůrce".
"Chuť soužení" odhaluje počátky "exploze génia" v této rodině a představuje nám jednotlivé členy v období od jejich dětství, přes dospívání až do smrti - samotářskou Emily, která se odvrací od světa k většímu pokušení své představivosti, nejmladší Anne, frustrovanou a zastrašenou, Branwella, který chce být králem, ale neumí být ani princem a velmi talentovanou, nekompromisní a přímočarou Charlotte, toužící po lásce a nezávislosti… Spisovatel Jude Morgan napsal mistrovské dílo, psané viditelně s obdivem, hlubokým chápáním, dovedností a hlavně zůstal věrný historickým záznamům. Jak napovídá už samotný název, životem Brontëových prostupovala melancholie. Morgan čerpal z jejich osobní historie a je snadné pochopit, proč byly takové. Navzdory trápením a tragédiím, kterými procházely, z nich dokázaly čerpat zkušenosti a jejich intelektuální jiskra jim pomáhala triumfovat nad tím, co by se někomu mohlo zdát bezútěšnou existencí.
V roce 1824 posílá reverend Brontë své nejstarší dcery Elizabeth a Marii do internátní školy, kam za několik měsíců nastupuje i Charlotte a Emily. Špatné podmínky a kruté zacházení způsobí, že jsou dívky podvyživené a sklíčené, ale příliš hrdé na to, aby si stěžovaly. Marie a Elizabeth nakonec umírají, Charlotte a Emily se vracejí domů na faru. Zážitky ze školy v Cowan Bridge, popsala Charlotte o pár let později v knize "Jane Eyre". Když Marie a Elizabeth zemřely, stává se právě Charlotte tím nejstarším sourozencem a spolu s Emily, Branwellem a nejmladší Anne se uchylují do imaginárních světů, které si společně vytvářejí - do zemí Angrie a Gondalu - ve kterých se občas i ztrácejí…
Tichá a nezávislá Anne, která je frustrovaná prací vychovatelky, tvrdá a duchem vzdálená Emily, která nepotřebuje žádnou vnější inspiraci, protože vše, co potřebuje k psaní - vášeň i trápení - nachází sama v sobě, a hlavně Charlotte, brilantní a vášnivá, stále toužící po tom, aby jí měl někdo rád…
Nečetla jsem všechny knihy, týkající se "Brontë´s", ale musím přiznat, že mám ve svém čtenářském srdci zvláštní místečko, pro tuto rodinu z anglického  Yorkshiru… Kdo zná jejich osud, ví, že kniha nebude mít šťastný konec, ale opravdu stojí za to, si ji přečíst… Doporučuju…

Sestry Brontëovy v muzeu Madame Tussauds

26. ledna 2011 v 11:03 | Ellinka :o)
Našla jsem odkaz na jednom italském blogu, ale nevím, v jakém, z několika muzeí, které jsou po celém světě, jsou... Měly by být v londýnském, ale nejsem si jistá... Zjistím... :o)
d

Charlotte Brontë - oddací list

24. ledna 2011 v 19:30 | Ellinka :o)
f
g

Obrázek Charlotte Brontë na toastu....

24. ledna 2011 v 19:30 | Ellinka :o)

f
V den výročí 150 let od smrti Charlotte Brontë nalezl Alex Norbert-Troth při svém pobytu na Guest House v Haworthu tento toast.... Prý mu ho přinesla servírka k snídani a byl tak ohromen podobou, kterou viděl, že musel toast ihned vyfotit... Nooo, myslím si, že je to pěkná fotomontáž, protože tohle určitě není nějaké "znamení" nebo tak něco... Zase další člověk, který na sebe chce nějak upozornit... I za cenu takového nesmyslu...

Margaret Lane - "La Storia dei Brontë"

21. ledna 2011 v 10:02 | Ellinka :o)
r
f
d
d
d
z

The Brontë is Pennine Yorkshire

14. ledna 2011 v 21:19 | Ellinka :o)
t
f
hz
ju
gt
zuýu
t
t
d
j
uz
r
z
f

Haworth - focení v historických kostýmech

14. prosince 2010 v 7:29 | Ellinka :o)
Docela pravidelně sleduji na flickr.com jeden odkaz a teď se tam objevily fotografie z nedávného fotografování z Haworthu. Historické kostýmy jsou nádherné - určitě bych si některé z těch šatů chtěla někdy zkusit obléct  (i když nosit to pořád muselo být pěkně únavné a asi nepohodlné)...
h
u
u
t
t

The Brontë County ...

3. prosince 2010 v 15:13 | Ellinka :o)
dr

Gilbert Keith Chesterton: Charlotte Brontë as a Romantic (1917)

25. listopadu 2010 v 9:05 | Ellinka :o)
Z
Charlotte Brontë - romantička
Génius Charlotte Brontë je jedinečný v jediném hodnotném smyslu, v němž lze toto slovo použít, v jediném smyslu, který odlišuje ojedinělost nějakého daru u básníka od nějakého bludu v blázinci. Ať už je nějaká umělecká dovednost sebevíc složitá nebo i groteskní, musí taková být, protože tyto vlastnosti existují v jakési tónině, která patří k nejsložitějším a nejgrotesknějším lidským cílům. Jejím cílem ale je otevírání dveří a vstup do širších věcí. Umění Charlotte Brontë bylo čímsi více či méně složitým, a nemělo by se označovat za groteskní, leda vzácně - a ne záměrně. Odvozovalo se ale od temperamentu a jako vše, co se na něm zakládá, bylo nevyvážné a bylo osobní až k zarytosti. Právě v souvislosti se silou tohoto druhu, jakkoliv je kreativní, musíme pochopit a definovat, čím se liší od netvořivé intensity šílenství. Nechápu, proč šosáci předchozí generace, považovali Jane Eyre za knihu morálně závadnou. Možná za to mohla její snad až přehnaná moralita. Kdyby ji považovali mentálně vadnou, dokázal bych jejich předsudek pochopit, i když bych současně chápal povahu jejich omylu.
Jane Eyre je, mimo jiné, jednou z nejkrásnějších detektivek na světě, a pro každého člověka umělecky naladěného na onu poněkud elektrickou atmosféru, je objev Rochesterovy šílené manželky právě oním typem sensace, která je současně šokující i příhodná. Netečnému čtenáři lze ale prominout, pokud dojde k závěru, že choť nebyla o mnoho šílenější, než její manžel, a že i sama guvernantka byla poněkud podivínská. Takový kritik by měl špatný úsudek, jak tomu často u lidí z pokojnějších škol bývá, protože ta nejmírnější škola je všechno jiné než morální. Odlišení mezi osvobozujícím násilím, které náleží ke ctnosti, a hlodavým a sebepohřbívajícím násilím, které patří k neřesti, je cosi, co může být popsáno jen pomocí metafor, jako je ta o klíči, kterou jsem použil já. Někteří mohou chtít tvrdit, že duch Brontë byl spíš beranidlem než klíčem. Ona skutečně s oběma nástroji dovedla do jisté míry zacházet a ten domáčtější dovedla občas užívat docela potichu, rozhodující ale je, že klíč otevíral dveře. Dalo by se také říct, že Jane Eyre a šílená žena žily v tomtéž temném a rozlehlém tajemném domě, ale šílené se všechny dveře otevíraly dovnitř, kdežto pro hrdinku se všechny dveře, jedny po druhých, otevíraly ven, ke slunci.
V případě Charlotte Brontë, je jednou z universálních hodnot světlo, které vrhá na velmi oblíbený estetický omyl, totiž přesmíru zdůrazňovaný kontrast mezi realismem a romancí. Mluví se o nich, jako by to byly dva alternativní druhy umění, a někdy i tak, jako by šlo o dva protikladné směry duchovního závazku. Ve skutečnosti to ale patří ke dvěma různým kategoriím a jako takové mohou existovat společně, nebo odděleně, nebo v jakékoliv stupni kombinaci obojího. Romance je duch a realismus, pokud jde o něj, je konvencí. Říct o nějakém uměleckém díle, že je realistické a ne romantické, je stejně k ničemu, jako když mi kdosi onehdy řekl "Irové jsou srdeční, ne logičtí." On v každém případě logický nebyl, jinak by věděl, že to bylo něco jako kdyby řekl, že je někdo spíš rusovlasý, než atletický.
hj
Není důvodu, aby člověk vybavený velkou schopností argumentovat nemohl mít silné city, a alespoň moje zkušenost říká, že když někdo dokáže jasně argumentovat, bývá obyčejně velkoryse obdařen, pokud jde o krev a instinkty. Nemusí to ale tak být, protože jde o různé kategorie. Tento příklad omylu o Irech lze do jisté míry aplikovat na konkrétní případ Charlotte Brontë, která byla pokrevní Irkou a svým způsobem byla o to větší Irkou, že byla vychována v Yorkshire. Jeden můj irský přítel, který snáší týž exil ve stejném prostředí, mi jednou zmínil podnětnou úvahu, že čnící a přesmíru mužní barbaři a šílenci ovládající novely Brontë, vyjadřují prostě dojmy, které u civilizovanější a citlivé irské povahy, vyvolávaly poněkud chlubné yorkshirské způsoby. Širší aplikace ale spočívá v tom, že romance je jakási atmosféra, zrovna tak odlišná, jako samostatná dimense, která koexistuje s celým dílem Charlotte Brontë a je stejnou měrou přítomná v jejich pozoruhodných triumfech realismu i v jejích ještě větších triumfech nereálnosti. Jak jsem už řekl, realismus je konvence, obecně jde o záležitost vnější umělecké formy, pokud nejde jen o pouhou módu či pohodlí v tom, nakolik jsou podrobnosti života pojednány nebo nakolik jsou to podrobnosti ze života, který známe nejlépe. Možná je poněkud těžší popsat okřídleného koně, než válečného oře, ovšem spočítat pera je stejně snadné jako spočítat žíně, je to stejně snadné jako nudné. Příběh o hrdinovi, jehož kůň bude mít všechny žíně spočítané, nebude vůbec žádným příběhem, zastavit se musíme dlouho před tím, než bychom dospěli k čemukoliv podobnému doslovné realitě, a otázka, zda koni dáme křídla nebo se vůbec budeme zmiňovat o tom, jakou má barvu, je toliko otázkou umělecké formy, kterou jsme zvolili. Je to otázka, zda koně odlijeme z bronzu nebo vytesáme z mramoru, ne otázka, zda koně popíšeme pro potřeby zoologa nebo pro potřeby dostihového sázkaře. Duch díla je ale něco docela jiného. Díla té nejfantastičtější formy mohou být naplněna racionalistickým, ba střídmým duchem tak, jak je tomu u některých děl Lucianových či Swiftových nebo Voltairových. Na druhé straně, popisy těch nejjednotvárnějších prostředí, vyprávěné s nanejvýš domáckou důvěrností, mohou být prodchnuta tou nejvyšší intensitou, a to nejen ducha sentimentu, ale i ducha dobrodružství.
f
Málokdo by se cítil nucen označit domácnost pana Rochestera za jednotvárné prostředí, je však nicméně pravda, že Charlotte Brontë dokázala i ty nejklidnější pokoje a kouty naplnit psychologickou romancí, která je spíše věcí teploty než místa či času. Chápavé pojetí pana Rochestera v Jane Eyre není koneckonců o nic víc vnitřně romantické nebo i přemrštěné, než je chápavé podání pana Paula Emanuela ve Villete, třebaže ten první se může povrchně jevit spíše jako démon, zatímco ten druhý má spíše povahu čertíka. Vůbec představit pana Emanuela nějak chápavě bylo jakési namáhavé a rytířské dobrodružství. A Charlotte Brontë byla rytířská v tomto naprosto vážně míněném smyslu, možná až v příliš vážně míněném smyslu, protože za planoucí realismus své romance platila jistým nedostatkem humoru. Byla dobrodružná, ale dobrodružná jistým silně individualistickým, a tedy silně ženském způsobem. To nejženštější na ní je, že si ji dokážeme představit jako potulného rytíře, ale jen stěží jako členku řádu nebo kulatého stolu potulných rytířů. Thackeray řekl, že mu připomínala Janu z Arku. To, že postavy, jako byla Jana z Arku, skutečně existují, patří k fascinujícím prvkům dlouhé romance křesťanstva. Tato vize dobrodružné a ve zbroj oděné osamělé panny je v evropské literatuře a mythologii velmi stará a její duch provázel malou guvernantku po cestách k temnému paláci šílenství jako ke hradu zlého obra. Stejné pravidlo se jako stříbrná niť vinulo šarlatovými tapiseriemi Arisostovými a my můžeme ochotně v naší velké venkovance, vůbec v prostředí největšího epického příběhu naší země, pozdravit cosi z oné ušlechtilosti, která je samotným jménem Britomart.

Gilbert Keith Chesterton: The Spice of Life (1964)

"Emma" - Charlotte Brontëová

12. listopadu 2010 v 9:38 | Ellinka :o)
z
Charlotte Brontëová začala na románu Emma pracovat na podzim roku 1854. Bylo jí tehdy devětatřicet let a byla na vrcholu tvůrčích sil. Bohužel však stačila dokončit pouhých dvacet stránek, protože v březnu 1855 zemřela. Podle jejích poznámek román dopsala autorka, která se rozhodla zůstat v anonymitě, ale při hledání na google jsem našla, že román dokončila Clare Boylan.Rozvinula příběh do plnohodnotného, vzrušujícího čtení plného tajemství, v němž nechybí ani vpravdě detektivní zápletka. Myslím si, že se jí docela podařilo navázat na styl Charlotte Brontëové a kniha se povedla. Clare Boylan má stejné iniciály a stejné datum narození (kromě roku…) jako Charlotte Brontëová a prý cítila, že musí tento nedokončený rukopis dopsat. Výsledkem je  temný, tajemný a napínavý příběh… Mladou dívku, kterou všichni znají pod jménem Matilda Fitzgibbonová, přivezl její otec, Conway Fitzgibbon, do školy pro bohaté slečny s názven Fuchsia Lodge v anglické vesnici Clinton St.James. Slečny Wilcoxovy, které školu vedou, si dívku předcházejí, protože otec, než odjel, ji prezentoval jako bohatou dědičku jejich panství. Šatník malé dívky tomu napovídá, má spoustu nádherných a drahých šatů, ale to jí nezajišťuje přátelství ostatních dívek, spíše naopak - rozmazlování a falešná pozornost učitelek ji nechávají lhostejnou, straní se ostatních, neustále se tváří nešťastně a zdá se, jako kdyby skrývala nějaké tajemství… Když po několika měsících ředitelka školy napíše panu Conway Fitzgibbonovi dopis a ten se po několika dnech vrátí s tím, že "žádná taková adresa ani jméno nikdo nezná", začíná se rozvíjet zajímavý příběh…Kdo je Matilda Fitzgibbonová, odkud pochází a jaké je spojení mezi ní a krásnou, leč nespoutanou Emmou, jejíž jméno je vyryto na náramku ve tvaru hada, který představuje jedno z mála vodítek? Matildy se ujme Isabelle Chalfontová, která je také vypravěčkou celého příběhu - vdova, ani mladá, ale ještě ne stará... tipuju tak kolem 35 let a tomu oní říkají "ani mladá ani ne stará"  :o) ? Vezme dívku k sobě, nabídne jí domov i lásku a spolu s panem Williamem Ellinem, tajemným místním "starým" mládencem a gentlemanem, se snaží zjistit, co dívka skrývá a čeho se stále tak bojí. I když jim nechce vypovědět svůj příběh a zarytě mlčí o všem, co bylo, občas jí omylem "uklouzne" nějaká zmínka o minulosti a z těchto několika záchytných bodů se podaří rozplést celý tajemný příběh… Nebudu prozrazovat další děj, pak by vás to pak už nebavilo číst ...  :o)

"Brontë Café" a "Brontë cake"

4. listopadu 2010 v 19:29 | Ellinka :o)
t
fg
r

Miniatury městečka Haworth

29. října 2010 v 19:33 | Ellinka :o)
r
w

"Profesor" - Charlotte Brontë

29. října 2010 v 8:37 | Ellinka :o)
b
...Mladý šlechtic William Crimsworth je po smrti rodičů nucen pracovat pro svého staršího despotického a lakomého bratra, který vlastní mlýn v severní Anglii. Když si konečně uvědomí, že je nezbytné vzít život do vlastních rukou, odjede do Belgie, kde získá místo učitele angličtiny v dívčí škole. Charismatický William si brzy vydobude nejen respekt žákyň, většinou dívek z vyšších kruhů, ale také obdiv půvabné ředitelky školy, slečny Zoraide Reuterové. Učitel se do své zaměstnavatelky zamiluje a zdá se, že ona jeho city opětuje. Na scéně se však objeví nenápadná mladičká učitelka ručních prací Frances Henriová, která ve svém volném čase dochází na Williamovy hodiny angličtiny. Najednou proti sobě stojí dvě ženy - chytrá a protřelá Zoraide a pilná a přemýšlivá Frances. Souboj o Williamovo srdce může začít....
Tak tohle je oficiální text, který nám představuje tuto knihu - ale já jsem tak trošku v rozpacích, protože popravdě, očekávala jsem mnohem víc. Není to snadné čtení a říct o Williamu Crimsworthovi, že je "charismatický" ? Hmmm... Tak mi prostě nepřipadal... Sám sebe popisuje jako citlivého, emocionálního a hluboce rozmýšlejícího mladého muže s citem pro vše abstraktní a poetické, ale já jsem ho viděla spíš jako až moc rozumného, pilného, poraženého, morálně řízeného a tak nějak nudného a až velmi uzavřeného. V celém románu je znát jeho "morální nadřazenost" a to jeho sebeovládání... Dokonce ani neumí poděkovat osobě, která mu pomáhá (M. Hundsen). Je to tak strašně rozdílná kniha, kterou Ch.B. napsala, že chvílemi jsem ani nevěřila, že to napsala ona - i když vlastně, ne, nepochybovala jsem, že to psala ona, je poznat její styl vyprávění, ale... Ale prostě mi tady chybí emoce, ty opravdové, podobné, jaké vložila do J.E. "Profesora" psala po svém návratu z Bruselu - byla zamilovaná a muž, kterého tajně milovala (Constantin Heger), neopětoval její city, proto jsem čekala, že tenhle román bude tak trochu víc emotivní.  Sama sebe (podle mě) popsala v postavě Frances - nenápadná, tichá, pečlivá a snaživá, přemýšlivá a citlivá, ale zároveň vášnivá... Možná si budu muset tuhle knížku přečíst ještě jednou - přehnaná očekávání jsou někdy na škodu a prostě si tu knížku za pár měsíců přečtu jako "nestranný pozorovatel" a třeba trochu pozměním svůj názor :o) Asi mám víc v oblibě takové ty "nespoutané, tajemné, trochu cynické, náladové a drsné, ale přesto vášnivé" typy  :o) Prostě v nich musí být NĚCO... :o)  Ježíš, to zní, jako kdybych denodenně louskala nějakou "červenou knihovnu", co?  :o) Ale to fakt néééé, v podstatě sestry Brontëovy jsou asi tak jediné spisovatelky, jejichž knihy mě zaujaly (teda kromě Betty McDonaldové, ale to je úplně jiný druh spisovatelského umění). I nadále zůstává mým nej spisovatelem James Herriot, Robin Cook a Dan Brown  :o)

Když bych si vytvořila žebříček oblíbenosti knih sester Brontëových, tak by vypadal asi takhle:
1 - Jane Eyre
2 -  Dvojí život Heleny Grahamové
3 - Na Větrné Hůrce
4 - Villette
5 -  Profesor
6 - Shirley (mám, ale ještě jsem nečetla)
7 - Agnes Greyová (nemám ani jsem ještě nečetla)
8 -  Emma Brownová (chystám se koupit a přečíst)

Cowan Bridge ...

27. října 2010 v 19:05 | Ellinka :o)
Toto jsou rozhořčené dopisy Caruse Wilsona, správce Cowan Bridge, školy, ve které Charlotte spolu se svými sestrami Marie a Elizabeth žily (obě sestry na následky živoření i zemřely a Charlottino zdraví už nikdy nebylo v pořádku). Zkušenosti popsala v knize Jane Eyre a Carus Wilson po přečtení samozřejmě poznal, o jakou školu se jedná a poslal do nakladatelství tyto  dopisy, ve kterých popíral, že by cokoliv byla pravda... Nooo, vůbec mu nevěřím...
t
h

Charlotte Brontëová - "Profesor"

5. října 2010 v 19:57 | Ellinka :o)
Hurááá, tak po dlouhé době (ne-li poprvé) vyšel román Charlotte Brontëové "Profesor". Je jediný, který jsem ještě nečetla, tak mám dojem, že moje zítřejší cesta povede do knihkupectví a udělám si radost  :o)  Díky Kitty za info...
g

"Selected letters Charlotte Brontë"

21. září 2010 v 9:20 | Ellinka :o)
g
Nakladatelství Oxford World´s Classics vydalo tuto knihu, která se skládá z dopisů, které Charlotte Brontëová psala své přítelkyni Ellen Nusseyové. V době, kdy byla Charlotte vdaná za Arthura Bella Nichollse, Arthur nebyl nadšený jejím spisovatelským nadáním a nelíbilo se mu ani velmi časté dopisování Charlotte s Ellen a naléhal, aby obě dvě své dopisy hned ničily. Naštěstí se tak nestalo a proto velká většina dopisů byla zachována. V této knize jsou dopisy z několika  posledních let, ale nejvíce z posledních 9 měsíců jejího života. Charlotte tu popisuje život v Haworthu, zkušenost v belgické škole i její intenzivní pocity, které měla vůči Mr. Hegerovi a které má ke svému manželovi. Popisuje smutek, který cítí po smrti svých sourozenců, i své spisovatelské úspěchy, které jí přinášejí kontakt s literárním světem v Londýně. Škoda, že takovéhle knížky nevycházejí i u nás, strašně ráda bych si jí přečetla...

Juliet Gael - "Romancing Miss Brontë"

2. září 2010 v 9:18 | Ellinka :o)
z
n
Toto je historická beletrie, kde autorka obratně a stylově zachycuje vášně, naděje, sny a trápení nejslavnější z trojice sester Brontëových. Je to fascinující portrét mimořádné mladé ženy, jež toužila milovat a být milována. Během dvou let, kdy studovala v Brusselu, se Charlotte zamilovala… Ale teď je rok 1845, ona je zpátky v Haworthu, kolem jen pustá vřesoviště a textilní město. Je vázána na otce a bratra, který se utápí v alkoholu a drogách a pozoruje, jak se její sny rozplývají v nedohlednu. Se sestrami Emily a Anne se rozhodnou publikovat, a tím vydělat trochu peněz. Vracejí se tím do svých imaginárních světů, které jim byly útěchou už od dětství - píší potají a své romány nechávají vydat pod pseudonymy. Nikdo nic netuší, ani nejbližší rodina ani přátelé. Charlotte má se svojí "Jane Eyre" drtivý literární úspěch a to ji "katapultovalo" na výsluní londýnské literární scény a také se seznámí s vydavatelem Georgem Smithem - neodolatelným a pohledným mladým mužem, jehož zájem o inteligentní a novou autorku, vypadá, že přesahuje profesionální povinnost. Jakoby začínala nová etapa Charlottina života, ale nešťastné okolnosti doma na faře způsobí, že se musí vrátit zpátky do Haworthu, daleko od George a tam si uvědomí, že to všechno byl jen románek. Ale na faře na ni čeká jiný muž… tichý a odhodlaný farář, Arthur Bell Nicholls, který již několik let pracuje pro Charlottina otce a náhle odhalí všechny své city k ní…

Krásné fotky z Haworthu

1. září 2010 v 18:30 | Ellinka :o)
z
h
tt
w
w
u
e
e
w
e
r

Stránka z rukopisu knihy "Villette" od Charlotte Brontë

29. srpna 2010 v 18:52 | Ellinka :o)
d

Charlotte Brontë a její rodina ...

29. srpna 2010 v 18:51 | Ellinka :o)
d
d
d
d

The Brontë Way - Ferndean Manor

16. srpna 2010 v 15:03 | Ellinka :o)
g
h

Aukční síň Sotheby, New York - dražba dopisu Charlotte Brontë

18. června 2010 v 6:56 | Ellinka :o)
Včera byl v aukční síni vydražen tento dopis Charlotte Brontë ze dne 18. října 1848 za celkovou částku 68.500 USD
w
Další dva dopisy, které byly nabízeny v dražbě dosud vydraženy nebyly  a zmizely i z nabídkového katalogu a zřejmě se vrátí na faru do Haworthu...

... před 155 lety ...

31. března 2010 v 19:39 | Ellinka :o)
d

Haworth a dochované dopisy ...

3. února 2010 v 10:49 | Ellinka :o)
Charlotte ...
zřejmě Branwellův zápisník
Charlotte ...
Emily ...
Branwell...
Charlotte ...

... a ještě jednou Brontë country ...

22. ledna 2010 v 18:01 | Ellinka :o)
NAVRCHOLU.cz

Brontë Country ...

22. ledna 2010 v 17:51 | Ellinka :o)
NAVRCHOLU.cz

A ještě několik drobností souvisejících s "Brontës"

30. prosince 2009 v 19:49 | Ellinka :o)
... další s Branwellových kreseb
... Charlottin Křestní list
... a Charlottiny šaty (byla doopravdy hodně drobné postavy, jsou jako na dospívající dívku)
... a ještě nezbytná drobnost týkající se Jane Eyre - vydaná kolekce známek
NAVRCHOLU.cz

Další reklamní maličkosti na téma "Brontës"

14. prosince 2009 v 16:10 | Ellinka :o)
NAVRCHOLU.cz

... a ještě něco o sourozencích Brontëových ..

14. prosince 2009 v 16:03 | Ellinka :o)
... obrázky a poznámky Branwella Brontëho
... leták, který vytvořily sestry Brontëovy, když založily svoji soukromou školu - bohužel ji nikdy neotevřely, protože neměly žáky (bylo to ještě před tím, než se veřejnost dozvěděla o tom, že to nejsou jen neznámé farářovy dcery, ale Currer, Acton a Ellis Bellovi ...)
... obrázek kreslila Charlotte Brontë
... známý obraz všech tří sester - původně tam s nimi byl vyobrazený i jejich bratr Branwell. ale sám sebe vymazal ...
... další z Branwellových kreseb
... vlasy Charlotte Brontë - Nichols ...
NAVRCHOLU.cz

Haworth ...

13. prosince 2009 v 11:31 | Ellinka :o)

... a ještě Keeper - pes Emily Brontë a Flossy - ta patřila Anne ... Obrázky kreslila Emily Brontë
NAVRCHOLU.cz
 
 

Reklama